Současnost
Tenisový oddíl se věnuje závodnímu i rekreačnímu tenisu. Našich šest závodních družstev se zúčastňuje mistrovských soutěží pořádaných tenisovým svazem v kategoriích od minitenisu po dospělé. Oddíl disponuje čtyřmi antukovými dvorci, odrazovou stěnou a klubovnou. Pro začínající tenisty máme tenisovou školu.
Zájemci z řad veřejnosti si mohou tenisové kurty po dohodě pronajmout.
Historie
Z minulosti hořovického tenisu
Tenis se začíná v Hořovicích hrát ve třicátých letech minulého století pod patronací společenského a sportovního klubu Mládenci, který vedle tenisu pěstuje také hokej a plavání. První tenisové kurty s klubovnou vznikají poblíž hradeb Starého zámku na okraji tehdejšího višňového sadu či dnešního sídliště Višňovka. Když před válkou město slavnostně otevírá nové koupaliště, zvou Mládenci na tenisové kurty k exhibici pražské celebrity. Přijede Vlasta Burian a s ním nadějný dorostenec, budoucí wimbledonský vítěz, ale také hokejový reprezentant Jaroslav Drobný.
Kurty tu však dlouho nevydrží, ustupují parcelám pro výstavbu domků. Po roce 1948 je tenis navíc považován za buržoazní sport a na nějaký čas se dostává do klatby. Provizorně se pak hraje v parku Nového zámku. Nejbližší tenisová soutěž se hraje v sousedním Žebráku, kam dojíždějí i někteří hořovičtí hráči. Až počátkem sedmdesátých let vzniká dnešní tenisový areál u Liďáku, čímž začíná nové období hořovického tenisu.
Oddíl pod Spartakem Hořovice tehdy vede Sváťa Glaser, tenista, plavec i hokejista, jak se na bývalého člena Mládenců sluší. Dalším všestranným sportovcem, který pomáhá obnovit tenis, je aktivní sokol Franta Svoboda. O deset let později se jako předseda Spartaku Hořovice zaslouží o plavecký bazén, sportovní halu i zimní stadion. Dalším výraznou osobností z generace obnovitelů byl Karel Dvořák. Spolu dalšími dokáží svépomocí vybudovat tři antukové kurty i klubovnu, která pak tenistům slouží téměř půlstoletí.
Počátkem sedmdesátých let se také zvedá herní kvalita hořovického tenisu s příchodem Franty Druláka z Mariánských Lázní. Bývalý divizní hráč pozvedne oddíl z poměrů okresního přeboru na slušnou krajskou úroveň. V osmdesátých letech se pak hořovickou hvězdou stává Pepík Ulč. Jeho záře dosáhne až do Berouna, kde pak řadu let hraje v první krajské třídě; po zásluze mu byl udělen titul velkého hráče.
Koncem sedmdesátých let také nastupuje nová generace organizátorů. Po krátkém působení Jirky Vyštejna se předsedou stává Tonda Šenfeld, který pak vede oddíl více než dvacet let. V osmdesátých letech přibyde další kurt a velkorysá tréninková stěna, čímž areál získá současný vzhled. Nejvýraznějším sportovním podnikem jsou tehdy každoroční celostátní žákovské turnaje, jichž se účastní řada talentů včetně pozdější české jedničky Petra Kordy.
Léta devadesátá a první léta nového století jsou sice pro společnost obdobím mnoha nových příležitostí, ale hořovický tenis se v této době spíše ztrácí. Na kurtech se hraje, ale areál chátrá a ani příprava mládeže se příliš nedaří. Situace se postupně obrací s nástupem další generace organizátorů, vedení oddílu přebírá nejprve Vašek Hrach a po něm Lukáš Devera. Asi nejviditelnějším znamením obratu k lepšímu je hojnost soutěžních družstev mládeže ve všech kategoriích a otevření nové klubovny koncem desátých let.
Petr Drulák